V Bibli si můžeme přečíst zajímavý rozhovor Ježíše s člověkem jménem Nikodém.

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“

Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

Křesťanem se člověk stává ve chvíli, kdy se znovu narodil.

Když se narodí malé dítě, už má hříšnou přirozenost a hřích je něco, co nás odděluje od Boha. Proto nemůžeme vidět Boha tváří v tvář, přestože existuje a je blízko nás. Jak tedy můžeme k Bohu přistoupit, když Ho hledáme a toužíme po Něm?

Podle Bible ztratil člověk vztah s Bohem vlastní vinou. Zřekl se Boha a nyní žije v odloučení. Přesto srdce každého člověka touží po Bohu. Odedávna se lidé pokoušejí najít k Bohu cestu. Bylo vymyšleno mnoho různých náboženství a filozofií, které nabízejí různé způsoby, jak dosáhnout Boha. Ve všech se ale jedná o to, že se lidé snaží z vlastních sil.

Překážkou na cestě k Bohu je náš hřích. Toto slovo zní možná staromódně a moralisticky, ale jeho pravý význam v původním řeckém textu Bible je „minutí cíle“. Hřích nás odděluje od Boha a tím i od věčného života.

Pro Boha jsme tak cenní, že za naše hříchy obětoval svého vlastního Syna Ježíše Krista. Ježíš nás usmířil s Bohem. Bůh udělal první krok k nám a nyní je na nás, abychom učinili rozhodnutí a tuto nabídku přijali vírou.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Potřebujeme uvěřit tomu, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a očistil nás svou svatou krví, abychom mohli přijít před Boží tvář. Musíme se obrátit k Ježíši a požádat ho o odpuštění svých hříchů, odevzdat svůj život do Jeho rukou.

Ve chvíli, kdy tomu uvěříš v srdci a ústy to vyznáš, tak jsi se duchovně znovuzrodil a můžeš přicházet k trůnu milosti bez obav. Bůh nás ujišťuje, že ho každý člověk může poznat.

Následující modlitbou můžete Ježíše Krista přijmout jako Pána svého života:

„Pane Ježíši, přicházím k Tobě a prosím o odpuštění. Děkuji Ti, že se mě miluješ navzdory chybám a hříchům. Prosím, odpusť mi můj dosavadní život, který jsem žil podle sebe. Vyznávám ti všechny své hříchy, které jsem v životě učinil a přijímám Tě jako svého Spasitele a Pána. Přijď do mého života. Amen.“